Druhá studijní návštěva zástupců občanského sdružení Život bez bariér ve Švýcarsku

Švýcarsko - 2. studijní cesta

Se zaměřením na získávání poznatků v oblasti sociálních služeb a ochrany práv zdravotně postižených a porovnávání zkušeností z České republiky s poznatky a praxí švýcarských partnerů projektu

Jednání se zúčastnili zástupci Život bez bariér, o.s. ve dnech 30.9 - 5.10. 2012 v oblastech Thurgau a Bern.

Christian Lohr- zástupce Národní rady švýcarského parlamentu - Arbon

30. 9. 2012

Hned první den po příjezdu do Švýcarska měli zástupci občanského sdružení možnost setkat se s p. Christianem Lohrem. Pan Lohr se dlouhodobě zasazuje o zlepšování podmínek umožňujících integraci zdravotně postižených do společnosti a úzce spolupracuje s mnoha subjekty, které se v této oblasti angažují. V prosinci 2011 byl zvolen do švýcarské Národní rady, kde se stal členem Komise pro sociální zabezpečení a zdraví a Redakční komise. Zájmy zdravotně postižených tak prosazuje prostřednictvím své zákonodárné iniciativy a práce v sociálně-zdravotní komisi. V rámci 6 revize spolkového zákona o invalidním pojištění se například podílel na prosazení návrhu o zavedení Příspěvku na asistenci.

S panem Lohrem diskutovali zástupci občanského sdružení o několika oblastech.

Jako první téma byl vybrán stále aktuální systém příspěvku na asistenci a jeho účel. Možnost zažádat o příspěvek na asistenci získali zdravotě postižení ve Švýcarsku od 1.1. 2012. Nárok na tento příspěvek mají ti zdravotně postižení, kterým je vyplácen tzv. příspěvek v nemohoucnosti (Hilflosenentschädigung). Ten se vyplácí každé osobě, která kvůli poškozenému zdraví potřebuje nepřetržitě pomoc druhé osoby nebo osobní dohled k provádění základních úkonů každodenního života. Z této skupiny pojištěnců mají na příspěvek na asistenci (PA) nárok pouze ti, kteří nežijí v ústavním zařízení či se toto zařízení chystají opustit, neboť smyslem PA je podpořit zdravotně postižené vést samostatný a zodpovědný život. Příspěvek na asistenci zdravotně postiženým pomáhá uhradit náklady na pomoc a péči, která je pro vedení tohoto způsobu života nezbytná.

Základní princip příspěvku na asistenci spočívá v tom, že se zdravotně postižení stávají zaměstnavateli, a to v pravém slova smyslu, se všemi povinnostmi, které jsou s tímto postavením spojeny. Zdravotně postižení si díky PA mohou vybrat, kdo, kdy, kde, jak a jak dlouho jim bude pomáhat.

PA je vyplácen měsíčně a jeho výše se odvozuje od počtu hodin a typu potřebné asistence, které jsou stanoveny individuálně s ohledem na potřeby konkrétního zdravotně postiženého, s přihlédnutím k rozsahu asistence, kterou je možné uhradit z jiných zdrojů.

PA má několik společných rysů s v ČR vypláceným příspěvkem na péči, jehož princip fungování zástupci občanského sdružení panu Lohrovi v krátkosti popsali.

Zavedení PA úzce souvisí s trendem v oblasti péče o zdravotně postižené, který je ve Švýcarsku v posledních letech podporován, a který spočívá v podpoře domácí péče, která následně umožňuje postupně omezovat kapacitu ústavních zařízení. Švýcarsko se vždy mohlo chlubit velmi vysokou kvalitou péče o zdravotně postižené, při které byly využívány nejnovější metody a poznatky a která byla zajištěna pomocí moderního vybavení. Avšak jednalo se především o péči ústavní. Až v posledních letech začíná být výrazněji podporována integraci osob se zdravotním postižením do společnosti a nově přijímané prostředky podpory zdravotně postižených se tak v prvé řadě soustředí na vytváření podmínek pro to, aby zdravotně postižení mohli vést život v domácím prostředí. Neboť je v ČR podporován stejný trend, seznámili zástupci občanského sdružení p. Lohra s informacemi o pilotním projektu deinstitucionalizace pobytových zařízení sociálních služeb, který v ČR probíhá v rámci projektu zaměřeného na podporu transformace sociálních služeb.

P. Lohr ve stručnosti představil zástupcům občanského života systém sociálních služeb pro zdravotně postižené ve Švýcarsku, který je velmi decentralizovaný. O většině prvků tohoto systému si rozhodují samostatně jednotlivé švýcarské kantony (případně jednotlivé obce), kterých je celkem 26, a tak by se dalo zjednodušeně říci, že ve Švýcarsku existuje 26 různých systémů péče a služeb pro zdravotně postižené, mezi nimiž mohou existovat značné rozdíly. Krátce byly také zmíněny: systém financování péče o zdravotně postižené spolu s konceptem invalidního pojištění, které je povinné pro všechny obyvatele, a systém vyplácení invalidního důchodu, jehož výše je mimo jiné odvislá od výše příjmů zdravotně postiženého. Při dostatečně vysokém příjmu zdravotně postiženého může být tak výše jeho invalidního důchodu nulová. Při určování výše příspěvku na asistenci se však k příjmovým a majetkovým poměrům zdravotně postiženého nepřihlíží.

Co se týká zmíněného invalidního pojištění, toto je součástí povinného sociálního pojištění a v případě zaměstnanců se jeho sazba pohybuje kolem 1,4% (zaměstnavatel a zaměstnanec platí každý 0,7%). Z výběru tohoto pojištění jsou ve Švýcarsku financovány služby a péče o zdravotně postižené.  (Více informací o švýcarském systému sociálního zabezpečení naleznete v připravované Studii analyzující spektrum služeb pro zdravotně postižené, která bude občanským sdružením Život bez bariér vydána v rámci projektu Švýcarsko-české spolupráce začátkem roku 2013).

V průběhu rozhovoru s p. Lorem přišly na řadu také otázky týkající se zvládání jeho každodenních činností. P. Lohr nás seznámil se způsobem pořízení kompenzačních pomůcek a uvedl příklady bezbariérovosti veřejné dopravy. Do bezbariérových opatření ve veřejné dopravě je ve Švýcarsku investováno velké množství finančních prostředků a tak jsou dopravní prostředky všech druhů hromadné dopravy velmi dobře přizpůsobeny pro přepravu osob s různými typy zdravotního postižené. Pro zdravotně postižené je také za přijatelnou cenu k dispozici nabídka speciální taxislužby.

Více informací o aktivitách p. Christiana Lohra naleznete na jeho osobních webových stánkách - www.lohr.ch.

Brüggli - Romanshorn

1. 10. 2012

Organizace Brüggli představuje se svými zhruba 700 spolupracovníky jednu z největších vzdělávacích a integračních institucí ve východním Švýcarsku, která nabízí vzdělání, službu podporovaného zaměstnávání a pracovní uplatnění postiženým s mentální i fyzickým hendikepem od 16 let věku.

Organizace nabízí vzdělání a pracovní uplatnění v oblastech mechanického průmyslu, montáže, textilní výroby, řízení a administrativy prodeje a nákupu, managementu kvality, IT a grafiky, tisku a litografie, gastronomie, účetnictví a daní, personální administrativy a logistiky. V roce 2012 představovala nabídka vzdělání pro zdravotně postižené téměř 55 oborů v délce trvání od 1 do 4 let. Vzdělání je rozděleno na teoretickou část, která je realizována ve vzdělávacím středisku organizace, a praktickou část, kterou studenti absolvují v jejích jednotlivých provozech. Tyto provozy tvoří dohromady rozsáhlý sociální podnik, ve kterém nacházejí pracovní uplatnění někteří z absolventů studia. Ostatním organizace pomáhá zprostředkovat zaměstnání na volném trhu práce.

Jednotlivé provozy Brüggli nabízejí svým zákazníkům velké množství služeb a výrobků, mezi něž patří např. dětské vozíky za kolo, bedny pro přepravu psů, textilní výrobky oděvní i doplňkové, a další.  

P. Markus Kümin, vedoucí Centra pro pracovní integraci, provedl zástupce občanského sdružení všemi provozy organizace, nechal je nahlédnout do pracovního dne několika desítek zaměstnanců a studentů a seznámil je s informacemi o systému vzdělávání a pracovní integrace zdravotně postižených, který organizace nabízí.

Provoz organizace je financován ze zhruba 40% státem, 30% tvoří příspěvky jednotlivých kantonů a zbývajících 30% tvoří příjmy z prodeje vlastních výrobků a služeb. Vzdělání je zdravotně postiženým poskytováno zdarma, stejně tak jako služba podporovaného zaměstnávání, jejíž součástí je také pracovní asistence.  Vedle vzdělání zajišťuje Brüggli pro své studenty také ubytování. Další aktivity, které jdou nad rámec vzdělávacích činností, jako jsou volnočasové aktivity, již do nabídky organizace nespadají. Služby organizace využívají zhruba ve stejném poměru muži i ženy.

Aby se organizaci dařilo umisťovat absolventy na volný trh práce, tvoří jednu z hlavních náplní práce p. Kümina rozvíjení vztahů s korporátní sférou.  K tomu patří aktivní navazování kontaktů se všemi nově vznikajícími podnikatelskými subjekty v regionu, péče o vztahy se stávajícími partnery z řad soukromých firem, i pravidelná setkání pro zástupce soukromého sektoru, která organizace pořádá v prostorách svého sídla a jichž se pravidelně účastní zástupci až několika desítek firem. Firmy si s pomocí specialistů Centra pro pracovní integraci mohou vytipovat mezi studenty své budoucí zaměstnance a umožnit jim tak získat pracovní zkušenosti ve svém provozu již během jejich studia.

Pracovní integrace zdravotně postižených ve Švýcarsku je podporována především tím, že pro firmy představuje hlavní motivaci pro zaměstnávání zdravotně postižených zvýšení jejich morálního kreditu a naplnění závazku vyplývajícího z jejich společenské zodpovědnosti, což je způsob, kterým pracovní integraci zdravotně postižených v soukromých firmach posuzuje široká veřejnost.  Až na dalších místech pak stojí jednotlivé druhy finanční podpory, které stát, kanton či obec jednotlivým firmám při zaměstnání zdravotně postiženého poskytují.

Pro dosažení co neúspěšnější pracovní integrace spolupracuje organizace s jednotlivými zaměstnavateli zdravotně postižených velmi intenzivně již v průběhu jejich přípravy na zaměstnání a dále pak také v době po nástupu zdravotně postiženého na pracovní místo. Pracovní asistence je poskytována až pod dobu 2 let od nástupu zdravotně postiženého do zaměstnání. Zdravotně postižení jsou vedeni k tomu, aby se stali plnohodnotnými zaměstnanci, kteří si budou vědomi svých práv, ale také povinností a zodpovědnosti, které jsou s výkonem zaměstnání spojeny.

Způsob rozvoje a řízení vztahů se zástupci soukromého sektoru představoval pro zástupce sdružení velkou inspiraci, neboť právě efektivní spolupráce subjektů, které se angažují v oblasti péče o zdravotně postižené a jejich společenské integrace, se soukromými firmami představuje v ČR jednu z největších překážek pro pracovní integraci zdravotně postižených jak na volném trhu práce, tak prostřednictvím chráněných pracovních míst a sociálního podnikání.

Role společenské zodpovědnosti většiny firem je v ČR naplňována především materiálovou a finanční podporou zdravotně postižených a subjektů, které jim nabízejí potřebnou péči a služby. V daleko menší míře se pod naplňováním závazků plynoucích z této role rozumí přijímání zdravotně postižených do pracovního kolektivu. Aby se pracovní integrace zdravotně postižených stala pro firmy samozřejmostí, k tomu je zapotřebí změna v celospolečenském vnímání integrace zdravotně postižených do všech oblastí života, pracovní nevyjímaje.

Ilgenpark - Stiftung IIgenhalde

1. 10. 2012

Dalším bodem programu druhého dne studijní cesty zástupců občanského sdružení byla prohlídka zařízení Ilgenpark v obci Ramsen za doprovodu vedoucího pracovníka této organizace, který zástupce sdružení provedl několika ubytovacími zařízení, které organizace Ilgenpark provozuje, a dále prostory, ve kterých jsou zajišťovány činnosti, které tvoří denní náplň zdravotně postižených a umožňují jim tak aktivní a smysluplné trávení jejich času.

Ilgenpark je organizace provozovaná nadací Ilgenhalde. Nabízí ubytování, doprovodné služby a pracovní činnosti pro hendikepované, kteří se o sebe nejsou schopni postarat sami. Ke klientům organizace patří například osoby s autoagresivním či agresivním chováním a další zdravotně postižení, jejichž chování je vnímáno jako velmi problematické i některými jinými subjekty nabízejícími péči o zdravotně postižené. Všichni tito lidé jsou v Ilgenpark vítáni.

Původně nabízela organizace přímo ve svém areálu pro výše zmíněnou skupinu zdravotně postižených ústavní péči. Před několika lety pak začala usilovat o integraci zdravotně postižených do většinové společnosti obce Ramsen. Toto úsilí vyvrcholilo před třemi lety, kdy bylo ústavní zařízení organizace zrušeno, neboť se podařilo drtivou většinu klientů ubytovat v objektech mimo areál organizace. Většina z klientů pobývá v současnosti v 5 rodinných domech a několika bytech (viz. foto), které si organizace dlouhodobě pronajímá od soukromých subjektů. Klientům je zprostředkováno pracovní uplatnění přímo v obci nebo v ergoterapeutických dílnách organizace. Klienti se také maximální možnou měrou podílejí na péči o svoji domácnost.

Hlavní rehabilitační metodou organizace je vytvoření takových životních podmínek pro zdravotně postižené, které co nejvíce odpovídají životním podmínkám běžné populace. Základem je tedy život v domácím prostřední, při maximální ochraně soukromí, a aktivní, smysluplné využití času. Např. v ubytovacích objektech jsou instalovány kamery pouze v prostorách hal a obývacích pokojů, které jsou zapnuty jen v nočních hodinách, všichni obyvatelé domu/bytu také každý všední den svoje obydlí opouští, aby se až do pozdního odpoledne věnovali pracovním a rehabilitačním činnostem. Tyto „jednoduché“ zásady vedou k postupnému zlepšování stavu i u klientů s velmi závažným mentálním postižením.

Na závěr je nutné podotknout, že provoz organizace je v současnosti zajištěn při vynaložení výrazně menšího množství finančních prostředků, než v době provozování ústavního zařízení.

Více informaci o organizaci Ilgenpark naleznete na www.stiftungilgenhalde.ch

Pro Infirmis - „Dělej dobré věci a mluv o nich“

1. 10. 2012

Zástupci občanského sdružení absolvovali na závěr druhého dne studijní cesty prohlídku pobočky organizace Pro Infirmis ve městě Frauenfeld, kanton Thurgau, kde byli p. André Meierem, vedoucím Pro Infirmis Thurgau, a p. Martinem Walcherem, spolupracovníkem Pro Infirmis Zürich, podrobně seznámeni s činností organizace, která představuje jednoho z partnerů realizovaného projektu Švýcarsko-české spolupráce.

Pro Infirmis je největší oborová organizace poskytovatelů sociálních služeb a doplňkových aktivit pro zdravotně postižené ve Švýcarsku, kde má více než pětina obyvatel dlouhodobý zdravotní problém. K jejím klientům patří osoby s mentální, pohybovým či kombinovaným postižením, s duševním onemocněním a jejich rodinní příslušníci a osoby blízké. Organizace Pro Infirmis byla založena již v roce 1920 a její hlavní motto zní: „Všichni lidé mají právo žít svůj život podle svých představ a možností“. Pro Infirmis se snaží o co největší integraci osob se zdravotním postižením do společnosti a bojuje proti jejich společenskému vyloučení a diskriminaci. Již v šedesátých letech 20. stolení se organizace podílela na schválení zákona o invalidním pojištění, který vytvořil předpoklad pro vznik zdroje finančních prostředků nutného k zajištění odpovídající péče a služeb pro hendikepované. Zaměstnanci organizace pomáhají, radí či pečují ročně přibližně o 200 000 postižených osob a jejich rodinných příslušníků. Roční rozpočet organizace činí zhruba 95 mil. CHF. Organizace se za dobu své existence dostala do podvědomí více než 80% švýcarské veřejnosti.

Pro Infirmis sdružuje a propojuje služby dalších subjektů, které se angažují v oblasti péče a integrace osob se zdravotním postižením; je spoluzakladatelem několika platforem, které zprostředkovávají nejenom zdravotně postiženým ucelené informace a poradenství v konkrétních oblastech života, např. MIS, Mobility International Schweiz (www.mis-ch.ch), je platforma, která zajišťuje poradenství pro osoby se zdravotním postižením a subjekty podnikající v turistickém průmyslu, které je zaměřeno na bezbariérové cestování – doprava, ubytování, volnočasové aktivity apod., či platforma Fachstelle Barrierefreier Öffentlicher Verkehr (www.boev.ch), která zajišťuje odborné poradenství a informace v oblasti přepravy osob se zdravotním postižením veřejnou dopravou.

K činnostem organizace také patří lobbování za zájmy osob se zdravotním postižením za účelem neustálého zlepšování podmínek jejich společenské integrace. Například v roce 2000 spustila organizace rozsáhlou kampaň „Nenecháme se ponižovat“, při které byly uveřejňovány fotky zdravých a postižených osob v každodenních situacích a v roce 2010 kampaň vyzívající širokou veřejnost k podpoře zdravotně postižených dětí formou kmotrovství. Poslední kampaní byla v roce 2012 kampaň „Pojďte blíž“, která se snažila upozornit na neopodstatněný odstup, který si příslušníci široké veřejnosti udržují při jednání se zdravotně postiženými.

Organizace Pro Infirmis poskytuje služby a doplňkové aktivity pro zdravotně postižené v  oblastech: bezbariérové bydlení a výstavba, volný čas a mobilita, práce a vzdělání, rodina a partnerství, denní péče o zdravotně postižené, finanční pomoc a poradenství a právní a administrativní pomoc. Základem práce organizace je bezplatné sociální poradenství, které je poskytováno buďto přímo na pobočkách Pro Infirmis nebo na pobočkách spolupracujících organizací a to na mnoha místech ve všech 26 švýcarských kantonech. Základem poradenství je podrobná situační analýza mapující životní podmínky zdravotně postiženého. S přihlédnutím k identifikovaným finančním, materiálovým, personálním a dalším zdrojům se pak odvíjí poskytování a pomoc zdravotně postiženému při hledání dalších zdrojů nutných k zajištění potřebné péče a služeb a tyto jsou následně zprostředkovány postiženému buď přímo organizací Pro Infirmis či ve spolupráci s jiným subjektem, který má potřebné služby ve své nabídce. Zajištění základních potřeb zdravotně postiženého je doplněno službami, které podporují jeho společenskou integraci, jako je pomoc se sháněním odpovídajícího chráněného bydlení či pracovního uplatnění, následně pak přichází na řadu další podpora, jako je zajištění potřebného vzdělávání a nabídka volnočasových aktivit. Tyto doplňkové aktivity jsou již hrazeny s přispěním samotného zdravotně postiženého. Organizace si velmi zakládá na profesionalitě všech poskytovaných služeb, a proto při své práci využívá dobrovolnickou činnost jen ve velmi omezené míře.

V závislosti na typu informací a podnětů jsou poptávané služby a poradenství také poskytovány ve spolupráci s obecními odbory sociálních služeb či odborníky na konkrétní oblast. Cílem organizace je úzce spolupracovat s úřady místní samosprávy; sdílet informace, vzájemně doplňovat nabídku potřebných služeb pro zdravotně postižené. Za tímto účelem organizace realizuje některé projekty přímo ve spolupráci s odbory sociálních služeb dotčených obcí.

Více informací o organizaci Pro Infirmis naleznete na www.proinfirmis.ch.

Sailability

2. 10. 2012

Dopoledne třetího dne studijní cesty strávili zástupci občanského sdružení u Bodamského jezera v městečku Arbon, kanton Thurgau. Na programu bylo praktické představení aktivit organizace Sailability, kterou připravil president švýcarského spolku této celosvětově působící organizace, p. Willi Lutz, spolu se spolupracovníky a zaměstnanci Sailability.ch.

Sailability se pod heslem „Plachtění pro všechny“ snaží obohatit život osob se zdravotním postižením tím, že jim umožňuje provozovat jachtařský sport. Tato aktivita je také nabízena dětem s poruchami chování. Organizace nabízí výuku plachtění spolu s výpůjčkou potřebného vybavení, umožňuje získat zdravotně postižením, díky speciálně vybavené plachetnici, kormidelnickou licenci a pořádá pravidelné tréninky plachtění, víkendová setkání, soutěže a také několikadenní letní kurzy plachtění. Se svými členy pravidelně navštěvují spolupracovníci Sailability vybraná švýcarská jezera a účastní se národních i mezinárodních soutěží. Organizace byla ve Švýcarsku založena v roce 2006 a v současnosti má přibližně 140 členů. Při realizaci svých aktivit spolupracuje s mnoha dalšími sdruženími zdravotně postižených.

Pro laika jen velmi těžko představitelná aktivita pro zdravotně postižené, spojena s mnoha riziky, je ve skutečnosti velmi bezpečnou záležitostí, pokud je provozována pod odborným dohledem. O tom se mohli zástupci občanského sdružení sami přesvědčit, když v doprovodu spolupracovníků organizace absolvovali projížďku jak na velké plachetnici, uzpůsobené pro zdravotně postižené instalací speciální, polohovatelné, kormidelnické sedačky, k jejímuž kormidlování lze použít i joystick, tak malé dvoumístné plachetnici, kterou mohou samostatně kormidlovat i osoby s těžkým pohybovým i mentální postižením již po absolvování velmi krátké a nenáročné instruktáže.

Kromě malých lodí o hmotnosti pouhých 60 kg, velké bezbariérové plachetnice a doprovodného motorového člunu patří k vybavení organizace také zvedák pro přemístění osob s pohybovým postižením na palubu lodě, který je součástí vybavení Arbonského přístavu.

Více informací o činnostech organizace Sailability naleznete na www.sailability.org/ch/switzerland.

HELIOS Klinika Zihlschlacht

2. 10. 2012

Helios Klinik Zihlchlacht AG patří ke špičkovým klinikám specializujícím se na neurologickou rehabilitaci – klienty jsou osoby s nervovým/mozkovým poraněním/onemocněním. Cílem nabízené rehabilitace je pomoci těmto osobám se znovuzačleněním. Na klinice je také několik speciálních oddělení zaměřených na péči např. o pacienty s Parkinsonovu chorobou, či chronickými bolestmi.

Zástupce sdružení měli možnost si prohlédnout jeden z objektů kliniky v doprovodu členky užšího vedení kliniky, pí. Kersin Baldauf. Prohlídka se skládala z návštěvy ergoterapeutických místností, společensko-sportovního sálu, bazénu, prostor určených pro zdravotní rehabilitaci a také místností sociální rehabilitace. Celá prohlídka byla zakončena v kavárně, která slouží zároveň jako společenská místnost pro klienty kliniky i její návštěvníky. Péče je pacientům poskytována také od logopedické, sexuologické a dalších ambulancí.

Pí. Baldauf, vedoucí Oddělení managementu zlepšování v oblasti péče o pacienty a jejich rodinné příslušníky, vysvětlila zástupcům sdružení jaký důraz a proč klade klinika na aktivní zapojení rodinných příslušníků do rehabilitačního procesu pacientů a seznámila je s konkrétními příklady, pomocí nichž se snaží klinika rodinné příslušníky aktivovat. Jedná se například o přímé zapojení rodinných příslušníků do rehabilitačních činností, které jim je umožněno po zaškolení, které je provedeno odborným personálem kliniky. Rodinní příslušníci se účastní sportovních, kulturních a společenských akcí, které jsou určené pro pacienty a na jejichž organizaci se rodinní příslušníci přímo podílí. Nejenom pacientům, ale také rodinným příslušníkům je nabídnuta potřebná psychologická pomoc a poradenství, které jim pomáhají zvládat obtížnou situaci, která pro jejich rodinu nastala s onemocněním/úrazem jejího příslušníka. Tento přístup vychází z přesvědčení, že účinné znovuzačlenění klienta do každodenního života je možné za předpokladu, že na zvládnutí nové situace je připraveno také jeho nejbližší okolí.

Výše popsaný princip také potvrzují zástupci pobočky organizace Pro Infirmis, jejíž služby klinika poptává prostřednictvím pobočky Pro Infirmis, která je umístněna přímo v areálu kliniky. Dle pracovníků pobočky začínají přípravy na návrat klienta do jeho běžného prostředí již při jeho přijetí na kliniku a jsou do nich opět velmi úzce zapojeni jeho rodinní příslušníci a všechny osoby blízké. Životní prostředí klienta tak může být odpovídajícím způsobem upraveno po dobu jeho hospitalizace a plně připraveno na jeho návrat v momentě, kdy opouští zdravotnické zařízení. Kromě bezbariérových úprav domácího prostředí se jedná o zajištění nezbytných kompenzačních a rehabilitačních pomůcek, finančních prostředků na péči a služby, a pomoc se zajištěním dalších činností.

Klinika Zilhschlacht funguje již 20 let a kromě švýcarských občanů nabízí svoje služby také klientům ze zahraničí. Skutečností potvrzující vysokou úroveň rehabilitačních metod je fakt, že téměř 100% pacientů se po nezbytné hospitalizaci vrací zpět do domácího prostředí.

Jak vyplynulo s diskuze se zástupci Pro Infirmis na klinice Zihlschlacht existuje ve Švýcarsku v každém nemocničním zařízení pracoviště nabízející odborné sociální poradenství pro pacienty a jejich rodinné příslušníky. Tento systém tak zajišťuje efektivní propojení zdravotnické péče o klienta spolu s pomocí zaměřenou na vytvoření podmínek pro jeho návrat do běžného prostředí po ukončení jeho hospitalizace. On sám ani jeho rodina tak nemusí vyhledávat pomoc a služby jiných subjektů, které se nacházejí mimo areál zdravotnického zařízení, často ve vzdálenějších obcích. Celý systém vychází z potřeb klienta a jeho rodiny, kterým se všechny subjekty snaží maximálně vyjít vstříc a ušetřit jim zbytečné vynakládaní času a energie na úkony, které není díky úzké spolupráci zdravotnických, sociálních a dalších zařízení a organizací potřeba realizovat

Více informací o službách klinik sítě HELIOS naleznete na www.helios-kliniken.de.

Egalité Handicap

3.10.2012

Na konci třetího dne studijní cesty se zástupci občanského sdružení přesunuli z oblasti Thurgau do hlavního města Švýcarska, Bernu. Zde měli následující den na programu setkání se zástupci třetí partnerské organizace projektu, Égalité Handicap. Prezentaci o činnosti organizace připravila její vedoucí, pí. Caroline Hess-Klein.

Egalité Handicap je organizace, která vznikla v roce 2004, tedy v okamžiku, kdy ve Švýcarsku vstoupil v platnost antidiskriminační zákon, který má zajistit rovnoprávné postavení zdravotně postižených ve všech oblastech života. Spolupracovníci organizace, kteří jsou odborníky v oblasti ochrany práv zdravotně postižených, pomáhají tento zákon uvést do praxe mimo jiné tím, že poskytují zdravotně postiženým právní poradenství v případech, kdy došlo k jejich diskriminaci, pořádají informační kampaně, vydávají publikace a podílí se na tvorbě národní a kantonální legislativy a politik, které se rovnoprávného postavení osob se zdravotním postižením dotýkají. Tyto služby se týkají především oblastí výstavby a infrastruktury, veřejné dopravy, služeb, vzdělávání, komunikace, udělování státního občanství a daňové problematiky.

Hlavním tématem jednání s pí. Hess-Klein byla právní ochrana zdravotně postižených, současná platná švýcarská a česká legislativa, nedostatky současné praxe a způsoby možné nápravy.

Velká část debaty se točila kolem Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením. Zatímco v ČR byl již ratifikační proces dokončen a Úmluva se stala součástí právního řádu ČR v únoru 2010, ve Švýcarsku zatím nebyla Úmluva ratifikována a na její začlenění do právního řádu se tedy stále čeká, přičemž si subjekty, které se zabývají ochranou práv zdravotně postižených, od tohoto kroku slibují mnoho pozitivních změn. Zástupci sdružení seznámili zástupce organizace Égalité Handicap s dosavadními zkušenosti, které jsou v ČR spojeny s implementací jednotlivých článků Úmluvy do praxe.  Hlavním informačních zdrojem v této věci byla pro zástupce sdružení „Alternativní zpráva pro výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením“, (Česká republika, 2011). Stručný výtah informací z této zprávy je k dispozici na konci tohoto článku.

Náklady na činnost organizace, která má 4 stálé zaměstnance s právnickým vzděláním, jsou hrazeny poměrným způsobem všemi organizacemi (cca 30), pro jejichž klienty Égalité Handicap služby v oblasti právní ochrany zajišťuje. Jednoho z hlavních spolupracujících subjektů organizace pak představuje Švýcarská kancelář pro rovnoprávné postavení osob se zdravotním postižením.

Organizace řeší až 180 případů ročně, z nichž naprostá většina z nich představuje drobné intervence, které jsou vyřešeny telefonickým či osobním poradenstvím. Další skupina případů diskriminace osob se zdravotním postižením je pak vyřešena dohodou. Existují však také případy, u nichž je třeba postupovat cestou trestního oznámení. Jeden z nich se v letošním roce dostal až před švýcarský Ústavní soud. Jedná se o případ zdravotně postiženého, kterému majitel kulturního zařízení odepřel vstup do objektu s odkazem na bezpečnostní rizika.

Egalité Handicap se také velmi angažuje při přípravě nové legislativy, ze které se snaží odstranit veškerá ustanovení, která by nějakým způsobem mohla zavdávat podnět k diskriminaci. Ve Švýcarsku mají všechny dotčené subjekty zákonem danou lhůtu, ve které se mohou k připravovaným legislativním návrhům vyjádřit. Pokud konkrétní subjekt připraví alternativní legislativní návrh, má právo obdržet k tomuto návrhu vyjádření.  Úkolem Égalité Handicap v tomto procesu je nejenom přicházet s příslušnými pozměňovacími návrhy, ale také lobbovat za jejich prosazení u té parlamentní komise, do jejíž oblasti připravovaný legislativní návrh spadá. Ve Švýcarsku mají občané také právo z důvodu nesouhlasu s připravovanou legislativou svolat přímo na prostranství před budovou parlamentu neohlášenou demonstraci. I tuto formu nátlaku již organizace v minulosti několikrát využila. Ve svém úsilí o prosazení nezbytných změn se organizace také snaží maximálním možným způsobem konkrétní případy a témata medializovat. V rámci této aktivity vydává organizace časopis Fokus, který informuje o aktuálních tématech z oblasti ochrany práv zdravotně postižených. 

EBGB - Švýcarská kancelář pro rovnoprávnost osob se zdravotním postižením

4.10.2012

Poslední den studijní cesty měli zástupci sdružení možnost setkat se s vedoucím Švýcarské kanceláře pro rovnoprávné postavení osob se zdravotním postižením, p. Andreasem Riederem.

Na společném jednání představil p. Rieder zástupcům sdružení ve stručnosti strukturu, do které lze zařadit všechny subjekty, které se v oblasti péče, služeb a společenské integrace zdravotně postižených angažují. Jak ukazuje následující ilustrace, celá problematika osob se zdravotním postižením je rozdělena do dvou základních oblastí.

První oblastí, kterou znázorňuje osoba vozíčkáře a která je v krátkosti označována za oblast Invalidního pojištění, představuje vše, co je nezbytné proto, aby byly uspokojeny základní potřeby zdravotně postiženého, s čímž souvisí také zajištění pomoci pro jeho rodinné příslušníky a osoby blízké. Do této oblasti patří např.: různé formy péče, rehabilitace a asistence, sociální poradenství, zajištění potřebných kompenzačních pomůcek případně chráněného bydlení, zajištění souvisejícího financování apod.

Druhou oblast, kterou znázorňují schody, na něž je vozíčkář nasměrován, a která je označována za oblast Zrovnoprávnění, představuje vše, co je nutné odpovídajícím způsobem upravit v okolí zdravotně postiženého tak, aby se mohl podílet na všech oblastech společenského života. Sem patří například oblasti: bezbariérovost veřejných objektů, infrastruktury a veřejné dopravy, přístupnost všech služeb, přístup na otevřený trh práce, přístup k volnočasovým, kulturním, společenským a dalších aktivitám a další.

Každý subjekt, který se v oblasti zdravotně postižených angažuje, spadá dle svého zaměření do první či druhé skupiny. Toto začlenění pak jasně vymezuje, která legislativa se na fungování daného subjektu vztahuje, jak může být tento subjekt financován a kdo je zodpovědný za koordinaci činností subjektů této oblasti na státní úrovni.

Švýcarská kancelář pro rovnoprávnost osob se zdravotním postižením byla založena v roce 2004, kdy ve Švýcarsku vstoupil v platnost antidiskriminační zákon a její úkol spočívá v koordinaci činností, které spadají do druhé oblasti výše popsané struktury, tedy do oblasti tzv. Zrovnoprávnění. Činnost Kanceláře spočívá v podpoře opatření, která vedou k zrovnoprávnění zdravotně postižených, nikoliv v přímé podpoře zdravotně postižených osob (k tomu jsou určeny iniciativy spadající do prvního pilíře - Invalidní pojištění)

Mezi konkrétní činnosti Kanceláře spadá: koordinace a propojování aktivit subjektů působících v oblasti Zrovnoprávnění, finanční podpora projektů spadajících do této oblasti formou vypisování grantových řízení, vydávání stanovisek k připravovaným opatřením, poskytování poradenství politickým, odborným a dalším subjektů v oblasti opatření podporující rovnoprávné postavení zdravotně postižených, organizování informační kampaní a kulturních akcí, které mají za cíl zvyšovat povědomí široké veřejnosti o dané problematice i realizace celonárodních projektů.

Z těch stojí za zmínku např. projekt zaměřený na zrovnoprávnění zdravotně postižených při uplatňování jejich politických práv a to konkrétně formou internetového volebního hlasování, projekt zařazující indikátory z oblasti zrovnoprávnění osob se zdravotním postižením do celonárodně sestavovaných statistik, projekt informační společnosti, který je zaměřen na zprostředkování elektronických informací pomocí takových metod, které umožní jejich využití také osobami s různými druhy postižení. Zajímavá je také podpora realizace záměru, který má zajistit stoprocentní bezbariérovost veřejné dopravy do roku 2024 či záměru sloučit sportovní oddíly zdravotně postižených s příslušnými oddíly osob zdravých, což je snaha, která by měla ideálně vycházet s iniciativy samotných sportovních klubů, které by do svých řad měly automaticky přijímat všechny osoby, zdravé i hendikepované. Cílem kampaní Kanceláře je proto změnit pohled a uvažování široké veřejnost takovým způsobem, aby osoby se zdravotním postižením nebyly při konkrétní iniciativě automaticky vynechány či přímo vyloučeny.

Stejně tak jako v ČR se i ve Švýcarsku při realizaci svého záměru potýká Kancelář především s pasivní rolí dotčených subjektů, které nepřicházejí s potřebnými iniciativami sami, ale musí k nim být motivovány či donuceny. Ve Švýcarsku k tomu navíc přistupuje také problém, který je způsobem velkou nezávislostí jednotlivých kantonů a obcí a který spočívá ve velmi náročné koordinaci a harmonizaci opatření na celostátní úrovni.

Kancelář se v současnosti také zasazuje o ratifikaci Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a připravuje se na zvládnutí velkého množství práce, která bude souviset s prosazováním změn souvisejících se začleněním Úmluvy do švýcarského právního řádu.

Více informací o práci Kanceláře EBGB naleznete na www.edi.admin.ch/ebgb.

Bern – bezbariérovost

4.10.2012

Součástí pobytu zástupců sdružení ve Švýcarsku bylo, stejně tak jako v případě první studijní cesty, sledovat oblast bezbariérovosti a dokumentovat příklady dobré praxe.

V rámci této aktivity si zástupci sdružení vyzkoušeli jízdu veřejnou dopravou, a to jak městským autobusem, tak příměstskou lanovkou, tzv. „zubatkou“, a zdokumentovali její bezbariérovost. Zdokumentovali také bezbariérovost chodníků, vstupů do různých objektů, veřejného parkování a dalších součástí veřejné infrastruktury a prakticky vyzkoušeli a zhodnotili bezbariérovost různých ubytovacích zařízení, sociálních zařízení apod.

Následující obrázky dokumentují například bezbariérové telefonní budky, bezbariérový autobus městské hromadné dopravy či orientační tabuli s informacemi pro zdravotně postižené. Všechny získané poznatky jsou prezentovány v oddíle Galerie.

 

Příklady omezování práv zdravotně postižených v České republice. Informační vstup pro jednání se zástupci organizace Égalité Handicap.

Použitý materiál „Alternativní zpráva pro výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením“, Česká republika, 2011

- pro účely posouzení vypracován výtah poznámek z oblastí:

Čl. 1 Účel

Z hodnocení zprávy vyplývá skutečnost, že v ČR dochází spíše k omezování práv a svobod osob se zdravotním postižením. Jedná se hlavně o snížení invalidního důchodu 1. stupně, zánik příspěvku na bezbariérové úpravy bytu, přiznání příspěvku na péči u dětí až od věku 3 let, zánik nároku na rodičovský příspěvek u dětí ve věku 4-7 let, zrušení daňových slev pro zaměstnavatele osob se zdravotním postižením.

Lze konstatovat, že zdravotně postižení byli zvoleni jako hlavní zdroj úspor ve státním rozpočtu!

Čl. 5 Rovnost a diskriminace

Stát by měl zajistit zdravotně postiženým kromě možnosti zaměstnání také realizaci přiměřených úprav ve všech dalších oblastech života, jde především o oblasti: poskytování informací, dopravy, justice, vězeňství, vzdělávání a účast na politickém životě.

Čl. 6 Ženy se zdravotním postižením

V této oblasti nebyl shledán žádný významnější rozdíl v postavení mužů a žen se zdravotním postižením ani rozdíl v oblasti uplatňování jejich práv.

Čl. 7 Děti se zdravotním postižením

Zde je patrný nezájem veřejnosti k tématům, týkajících se dětí s postižením. Rodiny dětí s postižením se obecně potýkají s nedostatkem informací. Neexistují souhrnná validní data o násilí na dětech, chybějí statistické údaje o počtech dětí s postižením a dětí umístěných do ústavního zařízení. Podpora ve zdravotnictví poskytovaná rodičům dětí s mentálním postižením takřka neexistuje. Rodiny z venkovských oblastí se potýkají se špatnou dostupností školských a dalších vzdělávacích zařízení.

Čl. 9 Přístupnost

V dopravních systémech chybí tzv. “mluvící autobusy a tramvaje“. Není dodržováno právo neslyšících klientů na přítomnost tlumočníka při vyřizování úředních záležitostí. Osoby s duševním onemocněním jsou téměř ve většině případů vyloučené z některých typů soudního řízení. Dodržování právních předpisů, které obsahují povinnost nevytvářet fyzické bariéry, je problematické a dochází k jejich častému nerespektování.

Čl. 12 Rovnost před zákonem

U většiny osob s mentálním nebo psychosociálním postižením dochází k omezení nebo zbavení jejich způsobilosti k právním úkonům bez ohledu na jejich schopnost právně jednat. V ČR není právně zakotveno ustanovení o pravidelném přezkumu rozhodnutí o zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům. V praxi dochází k zásadnímu omezování práv zdravotně postižených účastníků řízení. Jedná se především o právo na informace o řízení, právo na účast v řízení, právo vyjádřit se k věci, právo na doručení soudního rozhodnutí a právo na efektivní právní zastoupení. Nevýhodou soudních řízení je skutečnost, že podnět k zahájení řízení o způsobilosti k právním úkonům může podat kdokoli a vyšetřovaný se nemusí o celém řízení vůbec dozvědět.

Závažným omezením lidských práv může být nucené vyšetřování ve zdravotnickém zařízení, které může soud na návrh znalce nařídit. Dotčená osoba tak může být nedobrovolně hospitalizována.

U opatrovníků neexistuje kontrolní mechanismus, který by mohl zabránit zneužívání funkce opatrovníka. Opatrovník často nekomunikuje s poskytovateli služeb, znemožňuje přípravy na osamostatnění či přechod klienta do chráněného bydlení. Toto se týká hlavně osob s lehčím mentálním postižením, které jsou zbaveny způsobilosti k právním úkonům. Tyto osoby také nemají volební právo.

Čl. 13 Přístup ke spravedlnosti

V právním řádu ČR existují výjimky, které reálně znemožňují osobám s postižením uplatnění jejich práv. Jedná se zejména o řízení o způsobilosti k právním úkonům nebo řízení o přípustnosti převzetí a dalšího držení v ústavu zdravotnické péče, tzv., detenčního řízení.

Velmi často dochází k tomu, že osoba umístěná do zdravotnického zařízení v rámci tzv. detenčního řízení, není řádně informována o povaze řízení a svých právech.

V řadě případů dochází ke krácení práv osob s duševním postižením. Tyto osoby jsou vnímány jako ne dostatečně věrohodné.

Právní předpisy jsou dostupné pouze v klasické písemné podobě, nesrozumitelné pro mnoho zdravotně postižených klientů. Toto je zásadní problém a lze jej označit za bránění přístupu ke spravedlnosti. Nedostatkem je malý počet tlumočníků. Mnoho soudních budov je bariérových.

Čl. 14 Svoboda a osobní bezpečnost

Lidé se zdravotním postižením jsou v ČR zbavováni osobní svobody zejména ve třech případech. V prvním případě jde o nedobrovolnou hospitalizaci lidí s duševní nemocí, kteří jsou nebezpeční sobě nebo okolí, pak jde o osoby, které jsou umisťovány do zařízení poskytujících sociální služby, a nakonec jde o osoby ve výkonu ochranného léčení, které je ukládáno v trestním řízení.

U nedobrovolné hospitalizace a nařízení ochranného léčení zákon nerozlišuje mezi omezením osobní svobody a zásahy do tělesné integrity prostřednictví nucené léčby a to je chybné! Nucené hospitalizaci by mohly předcházet intervenční služby, které ale v současné době téměř neexistují!

Čl. 15 Ochrana proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání

Problémem je tzv. chirurgická kastrace a použití síťových lůžek v psychiatrických léčebnách.

Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT) vydal stanovisko, ve kterém vyzval české orgány, aby s okamžitou platností ukončily praxi používání chirurgických kastrací v kontextu léčby sexuálních delikventů.

Čl. 19 Nezávislý způsob života a zapojení do společnosti

Výrazným posunem v ČR v této oblasti je pilotní projekt transformace ústavů pro osoby se zdravotním postižením, do něhož je zapojeno 32 ústavů, z celkového počtu stovek ústavů na území ČR. Chybí však komplexní strategie transformace ústavních služeb pro všechny osoby se zdravotním postižením. Dalším problémem je nejednotnost a absence statistických údajů o počtech dětí s postižením resp. mentálním postižením, a dětí umístěných do ústavních zařízení.

Problém představuje také vnitřní uspořádání domovů pro seniory se zdravotním postižením s počtem klientů nad 80, kdy jsou často klienti se stejnou mírou postižení zařazení na jedno oddělení a individuální práce s klienty je spíše výjimkou. Chybí dostatečně proškolený personál, cílené metody a pomůcky.

Čl. 20 Osobní mobilita

V ČR existuje příspěvek na zakoupení motorového vozidla, celkovou úpravu či opravu motorového vozidla, příspěvek na jeho provoz, bezplatné používání městské hromadné dopravy, autobusových či vlakových spojů.

Velkým přínosem pro mobilitu osob se zrakovým postižením by byla instalace akustického zařízení do tramvají autobusů a metra, které ohlašuje číslo spoje, směr, název nástupní a výstupní stanice.

Čl. 21 Svoboda projevu a přesvědčení a přístup k informacím

Negativem je postupné uzavírání okresních poraden Národní rady osob se zdravotním postižením ČR.

Čl. 22 Respektování soukromí

V ČR je velice problematická úroveň ochrany soukromí institucionalizovaných osob. Především psychiatrické léčebny mají mnohalůžkové pokoje, neuzamykatelné skříňky, kabinky toalet zde nejsou vybaveny uzamykatelnými dveřmi. Oddělení jsou monitorována kamerovým systémem, nejsou vybudovány odpovídající místnosti pro návštěvy.

Čl. 23 Respektování obydlí a rodiny

Osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům mohou uzavřít manželství pouze s přivolením soudu. Rodinám s postiženými dětmi byl omezen příspěvek na péči a od 1. 1. 2012 zanikají mnohé další formy pomoci.

Čl. 24 Vzdělávání

Vzdělávání dětí a dospělých s postižením je realizováno z velké části ve speciálních školách mimo hlavní vzdělávací proud. V ČR se vzdělává v běžném školství pouze 1119 mentálně postižených, navíc statistiky Ministerstva školství ani neobsahují počty dětí s mentálním postižením. Ředitelé škol často odmítají děti s postižením přijmout do běžné školy s odkazem na ustanovení, jenž umožňuje nepřijetí žáka z kapacitních důvodů.

Česká legislativa neosvobozuje žádné děti od školní docházky. V praxi ale dochází často k tomu, že vzdělání těchto dětí je redukováno na občasné návštěvy speciálních pedagogů ze škol či školských zařízení. Nezřídka jsou tyto návštěvy realizovány jedenkrát za rok či déle.

Čl. 25 Zdraví

Česká právní úprava nezná institut faktické způsobilosti, tedy způsobilosti člověka rozhodnout se o konkrétním lékařském zákroku nebo léčbě. Existují situace, kdy se pacientům neposkytují informace o průběhu léčby, někdy se pacient ani srozumitelným způsobem nedozví, jakou nemocí trpí. Neslyšící pacienti se potýkají s nedostatkem kvalifikovaných tlumočníků v oblasti zdravotní péče. Kladně lze hodnotit, že osoby pobírající dávky pomoci v hmotné nouzi a osoby do věku 18 let jsou osvobozeni od placení zdravotnických poplatků.

Dalším problémem je situace, kdy nemocnice nedokáže zajistit podmínky pro souběžné přijetí rodiče a  zdravotně postiženého pacienta.

Rodiče dětí s mentálním postižením poukazují na absenci informací o možnostech zdravotní péče, Tito rodiče jsou odkázáni na hledání informací a na vzájemné svépomocné iniciativy. Velký sociální problém bude v roce 2012 představovat platba zdravotně postiženého za pobyt v nemocnici.

Čl. 26 Habilitace a rehabilitace

Léčebné rehabilitace jsou v ČR na vysoké úrovni. Slabým článkem je pracovní rehabilitace, což je nástroj, který není v praxi dostatečně využíván.

Problémem v ĆR je také skutečnost, že právní řád nezakotvuje podporované zaměstnávání. Tato služba není zařazena do stávající typologie sociálních služeb, ve většině případů se registruje jako „sociální rehabilitace“. Financování této služby není garantováno a není tak možné ani monitorovat její výsledky a dopady.

Čl. 27 Práce a zaměstnání

Zaměstnavatel v současné době raději zaměstná osoby v prvním a druhém stupni invalidity, jejichž zaměstnání není spojené s vytvořením mimořádných podmínek. V současnosti připadá na jedno volné pracovní místo, které je určeno pro osoby se zdravotním postižením, průměrně 38.2 zdravotně postižených uchazečů. Jedná se však pouze o evidované uchazeče o zaměstnání.

Problémem v ČR je, že osoby zdravotně znevýhodněné nemají nárok na invalidní důchod, přitom však nejsou schopny pracovat jako zdraví jedinec. Zákon o zaměstnanosti ukládá všem zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají více než 25 zaměstnanců, povinnost zaměstnat 4 % osob se zdravotním postižením. Tato povinnost může být splněna také odebíráním výrobků od zaměstnavatelů s více než 50 % zdravotně postižených zaměstnanců.

Novým funkčním nástrojem pro zaměstnávání zdravotně postižených osob je pracovní rehabilitace. Její používání je ale stále velmi nedostačující. V roce 2010 využilo pracovní rehabilitaci 120 osob se zdravotním postižením.

Čl. 28 Přiměřená životní úroveň a sociální ochrana

Kromě již zmíněného zavedení 1. stupně invalidity, jehož průměrná výše má u osob bez jiných zdrojů příjmu za následek vznik stavu hmotné nouze, dochází také stále častěji k situacím, kdy v důsledku dlouhodobé evidence v seznamu uchazečů o zaměstnání, nevzniká nárok na invalidní důchod. Ohroženy jsou především osoby se zdravotním znevýhodněním.

Čl. 30 Účast na kulturním životě, rekreace, volný čas a sport

V ČR existuje poskytování slev ze vstupného pro osoby se zdravotním postižením a v případě potřeby doprovodu též bezplatný vstup pro průvodce, tato praxe však není v mnoha případech respektována

Pokud jde o rekreace, volno-časové aktivity a sport, existují v ČR samostatné svazy sportovců se zdravotním postižením, jejichž činnost je podporována ze státních prostředků.

Problém představuje špatná dostupnost volnočasových aktivit pro děti se zdravotním  postižením.

Čl. 31 Statistiky

V České republice chybí relevantní právní předpis, který by jednoznačně stanovoval povinnost sbírat a zpracovávat komplexní data o osobách se zdravotním postižením. Dostupná data se týkají pouze několika oblastí, např. zaměstnávání osob se zdravotním postižením, případně oblasti školství. Nejsou zveřejňována data o počtu osob institucionalizovaných v pobytových zařízeních sociální péče ani údaje o počtu institucionalizovaných osob v psychiatrických léčebnách.