…Je tu prosinec, poslední měsíc v roce…

 Čekaly nás příjemné události, s nimi spousta aktivit, abychom si je užili a měli pohodu.
„Covid“ nám komplikuje životy. S respirátory se cukroví nepeče s tou správnou radostí.
  Slastnou vůni vanilkových rohlíčků, čichové pohárky nezaznamenají s takovou intenzitou,
  ale cukroví patří k naší oslavě, takže jsme pekli a stáčeli rohlíčky, vykrajovali dortíčky...
  Trošku později, než praví pranostika, přijel i „Martin na bílém koni“, zima za oknem vypadala
  idylicky, ale fučelo tak, že jsme ani nemohli ven. Stavba sněhuláka se musela odložit. 
  6. 12. jsme měli „návštěvu“, konala se Mikulášská besídka se všemi nadpozemskými bytostmi.
  Paní ředitelka s námi oslavila svůj svátek a pohostila nás
  My jsme si naservírovali a ochutnali perníčky a vanilkové rohlíčky, ke svačině jsme upekli
  tousty. Mikuláš vyslechl krátkou básničku od klientů, donesl balíčky s dobrůtkami a překvapením.
  (Někdo totiž taky trošku „zlobil?“). Polínko nebo brambora, neuniklo zvýšené pozornosti?
  Pohled na tyto nevšední drobnosti překvapil .
  Sníh nám po krátké oblevě zase napadl, tak bylo všude bílo a čisto. Jen neměl tu správnou
  konzistenci na stavbu sněhuláka ani koulí.  Zimní radovánky tak vyčkávaly.
  Venku jsme ale byli téměř každý den, každý den jsme cvičili, alespoň trošku.
  Dodělali jsme cukroví, dortíky slepili a dozdobili čokoládou a oříšky.
  8.12. jsme navštívily s dvěma děvčaty tvůrčí kurz na SR. Vyráběly krásnou lucernu,
  druhá vázu ubrouskovou technikou. Zas něco nového z aktivit
  Nezapomínáme opakovat školní znalosti, povídáme o různých tématech všedního života.
  Pomalu jsme se přiblížili ke konci starého roku a našemu „Štědrému dni“
  Vyráběli jsme přáníčka. V pátek 10. 12. se sesypala slušná sněhová nadílka.
  S klukama, největšíma silákama ze stacionáře, jsme postavili sněhuláka.
  Povedl se, byl vyšší, než ti nejvyšší z nás!
  (kromě toho nejvyššího tady na ŽBB, na toho nikdo nemá, Míro)
  V úterý se uvařily brambory a zelenina, ve středu jsme se vrhli na výrobu salátu.
  Všechny ruce přiložily ruku k dílu.
  Stihli jsme navštívit i výstavu betlémů v Suchardově domě!
  Přiblížil se magický závěr – 16.12. - nadešel „Štědrý den“.  Klienti měli každý svůj stromeček,
  který si ozdobili (ti disciplinovaní jej zasadí zpět do přírody).
  Sešlo se nás více než obvykle, přišlo vedení i kolegové a kolegyně, které nám vydatně
  pomohly s přípravou převážně v kuchyni. Bylo veselo, oživili jsme zvyky a tradice,
  byly dárky, milé projevy, děkování, dobré jídlo a viditelná spokojenost!
  Co více si přát!?    Ať je nám spolu dobře i v novém roce!
                                                                                                          Na viděnou v r. 2022! DS