„Moje maminka trpí demencí. Kromě častých změn nálady se to projevuje především ztrátou paměti. Maminka už neví, co měla ráno k snídani, anebo zda si vzala léky. Taky už jí dělá problémy se na něco soustředit a přestávají ji zajímat věci, které až donedávna měla ráda.“ popisuje paní Jaroslava situaci své maminky, o kterou se stará. „Snažím se být trpělivá, ale někdy už jsem vyčerpaná a tak se s maminkou občas pohádáme. Stává se to v situacích, kdy mám pocit, že maminka rozumí tomu, co po ní chci, ale pak stejně udělá přesný opak.“
Demence je zákeřná nemoc. Nemocný člověk postupně zcela ztrácí schopnost porozumět tomu, co se kolem něj děje. Aby nás péče o něj psychicky naprosto nevyčerpala, musíme se proto snažit proniknout do jeho světa. Pak budeme alespoň vzdáleně schopni pochopit to, co prožívá, a porozumět jeho chování.
Vnitřní svět dementního člověka je jiný než svět zdravých lidí. Jeho život se odehrává tady a teď. Budoucnost, jako kdyby pro nemocného neexistovala, Proto jsou dementní lidé nadměrně podrážděni či smutni ze skutečností, se kterými si zdraví člověk tolik neláme hlavu. Na rozdíl od zdravého člověka se totiž nemocný nemůže utěšit vědomím, že nepříjemná věc či zážitek zakrátko pomine. Svět zdravých lidí je pro dementního člověka naprosto nesrozumitelný a proto v něm vyvolává pocity úzkosti, strachu a nejistoty. Ty potom často vyústí v agresivitu, zlost či zatrpklost. Zkuste si představit, jak byste reagovali vy, kdybyste se ocitli v místě, které neznáte, obklopeni věcmi, o nichž nevíte, k čemu slouží a proč jsou tam, kde jsou. Okolo vás by se pohybovali lidé, které byste neznali a kteří by na vás mluvili, ale vy byste nerozuměli tomu, co říkají a co po vás chtějí. Taky byste se cítili být těmito lidmi ohroženi, protože nejenom, že byste je nepoznávali, ale oni by na vás často byli nepříjemní, zvyšovali by hlas či by se mračili. Nevyvolával by i ve vás tento svět pocity úzkosti a strachu? A nyní si představte, že pro dementního člověka může být takovým cizím světem prostředí jeho vlastní domácnosti a těmi cizími lidmi členové jeho vlastní rodiny. Představte si, jak byste byli schopni splnit něco, na čem byste se s někým domluvili, když byste to, co vám dotyčný řekl, zapomněli během několika následujících minut. Určitě byste i vy byli právem zmateni, když by vám následně vynadal za to, že jste to neudělali. Vyčítal by vám totiž něco, co vy jste mezitím už zapomněli.
Když se pokusíme do světa demencí nemocných lidí vcítit, usnadní nám to komunikaci s nimi a tedy i péči o ně. A proto se zásadám komunikace s demencí trpícími lidmi budeme více věnovat i v příštím vydání rubriky.
Své dotazy pište na sluzby@zbb.cz.
Další články z rubriky ZVLÁDNEME TO I DOMA ANEB MŮŽE TO POTKAT I VÁS si můžete přečíst zde.
Celý článek z Jičínského deníku si můžete také přečíst zde.