Sociální rehabilitace na výstavě Magický Tibet

Tento čtvrtek jsme navštívili společně s uživateli Sociální rehabilitace výstavu s názvem „Magický Tibet“, která se konala v libereckém muzeu.

V Tibetu má náboženství a duchovno tradičně velmi významné postavení a prostupuje tibetskou kulturu. Starodávnou náboženskou tradicí Tibetu je bön, který začal později ustupovat buddhismu podle tradičního podání zaneseného do Tibetu Padmasambhavou někdy v 8. století. Bön se ale zachoval dodnes hlavně mezi tibetským obyvatelstvem čhamdoské oblasti. Několik bönistických klášterů, obývaných černě oděnými mnichy, je ještě dnes roztroušeno též v okolí khamského města Derge (dnešní Se-čchuán).

V Tibetu brzy po příchodu buddhismu vznikla specifická forma vadžrajánového buddhismu prostě nazývaná tibetský buddhismus, který je dnes praktikován i v dalších oblastech jako je Mongolsko, Ladak, Burjatsko, Tuva či Kalmycko.

Jazykem tibetské oblasti je hlavně tibetština a nejvýznamnějším svátkem je Nový rok. Všude na nás dýchá oslava Budhy a jeho učení. Ostatně i toto bylo patrné během celé výstavy, během niž jsme trochu jejich kultury všichni do sebe nasáli a aspoň na moment se přenesly tak do země, kde žijí mnohem klidněji, než například u nás… Nemá význam popisovat zde v článku jednotlivé exponáty, lépe vše vystihnou přiložené fotografie. Snad jenom stojí za zmínku, že jsme si mohli zahrát na tradiční Tibetské mísy, jejichž zvuk má prokazatelně blahodárný účinek na lidské tělo i duši.

Někteří z nás také navštívili výstavu historických automobilů, která se konala také v areálu zdejšího muzea, nebo expozici dobových fotografií, konající se na protější budově. Zde byla rovněž kavárna, ve které nám přišel k chuti kromě výborné kávy nějaký ten zákusek. Následovala procházka po nedalekém okolí a poté návrat do svých domovů.

Co nám tento výlet vlastně dal? Především zamyšlení nad dosavadním životním stylem, díky kterému jsme často nemocní a ve stresu. Nestálo by tedy zato aspoň na chvíli zvolnit životní tempo a nezabývat se zbytečnostmi? Prostě se na chvíli pozastavit a vytěsnit ze své mysli  věci, které ve skutečnosti nejsou pro náš život podstatné? Myslím, že bychom se potom cítili úplně jinak a vážili si všeho obyčejného, avšak krásného v našem životě. A to není vůbec málo, právě naopak…