Dobrý den pane starosto,
setkali jsme se krátce na vrcholu Sněžky 6. žáří 2014.
Chceme určitě poděkovat za vybudování skvělé nové lanovky. Dřív vozíčkáři s vizí cesty na Sněžku většinou končili u její dolní stanice. Nyní je to úplně někde jinde, tedy doslova o mnoho metrů výše.
Určitě by pomohly ještě lepší informace na tabulích a webových stránkách o možnostech využítí lanovky pro vozíčkáře, nástupu atd. Ale to se časem jistě doplní.
Můj krásný dojem byl přeci jenom nakonec trochu zkalen skutečností, že jsem na vozíku nedosáhl vrcholu Sněžky. Jako bývalý vlekař jsem to zkousl :-)), ale jako bývalý lezec jsem byl z těch nedokončených pár metrů k vrcholu dost smutný. S prodlužujícím se čekáním na malém plácku u dveří horní stanice lanovky na návrat rodiny z vrcholu Sněžky se mi začaly vynořovat chmurné a smutné myšlenky. To, co mě zde napadlo, zachycuje stručně následující video. Pokud jste při čtení došel až sem, je to skvělé! Patříte tím automaticky mezi osvícené a pokud Vás to zaujalo, pokračujte dále:
Chtěl bych vás tedy seznámit s podnětem, který jsem poznal v cizině. Jedná se o zajímavé řešení schodnic na různých terasách v parcích, podloubích, portálů divadel, soudů, atd. Velmi se to podobá schodům, které jsou na Sněžce mezi výstupem z lanovky a vrcholem. Jsou to obecně: schodnice o hloubce minimálně 1 metr a šířky minimálně 3 metry, které nejsou položeny standardně vodorovně, ale vždy jedna strana o cca 5cm výše a zase další stupeň na ní je o 5 cm výše, na koncích jsou šikminy, které stupnice bezbariérově propojí. Viz skicy níže.
Propojení schodnic, atd., které u nás nazýváme ,,šikmina", znamená:
Pokud Vás to stále zajímá, jsem vám kdekoli a kdykoli k dispozici.
S pozdravem
Josef Fučík, zakladatel sdružení
Život bez bariér, o.s.