Příběh našeho klienta Petra

V naší službě sociální rehabilitace se každodenně schází řada klientů, kteří mají různorodé postižení a s tím i spojené vlastní potřeby a přání. Většina z nich se snaží s našimi pracovníky aktivně spolupracovat a zapojovat se do námi nabízených aktivit. Stejný přístup zvolil i náš klient Petr, který je vzhledem ke svému postižení upoutaný na invalidní vozík. Tady vám nabízíme jeho příběh, který může být inspirativní pro ostatní.

Mnozí z nás si neustále sami sobě připomínáme, co vše nesmíme, nemůžeme, nezvládneme, co nám nejde. Petr si s naší nápomocí z těchto slov pouze odstranil první slabiku „ne“ a jeho dosavadní život se začal velmi rychle měnit k lepšímu. Zkusil se tedy postupně sám sebe ptát, co můžu, smím, zvládnu a co mi jde. Již po několika dnech sám zjistil, jaké má možnosti a že se i na vozíku může postupně stát zcela samostatným.

U nás na sociální rehabilitaci jsme s ním postupně začali přípravou na počítači, kde Petr s naší dopomocí trénoval jednoduchou trasu od našeho centra bez barier na autobusové nádraží. Vysvětlili jsme si, kde si je potřeba dát pozor na auta, kde nesmíme stát a nakreslili jsme si vlastní mapku trasy. Poté si náš klient vše s naším doprovodem vyzkoušel v praxi na el. Vozíku. Jak sám říká „ nejvíce se mi líbila realita a praxe, byl to pro mne obrovský zážitek“. A také byl! Trasu jsme trénovali několikrát a pak přišla zkouška „naostro“, která se Petrovi líbila nejvíce. Pracovník, který s ním uvedenou trasu šel mu dával naschvál různé nástrahy, které ho mohou na ulici potkat. A klient naopak radil pracovníkovi, co dělá špatně a proč. Tím jsme se přesvědčili, že Petr skutečně trasu ovládá.

Klientův sen byl výlet do Prahy, kde má kamaráda a tak se do těchto činností zakousl takovým způsobem, že už se nedalo nic pozastavit, naopak, začal si sám říkat, co se může naučit a proč. Získal tím obrovskou jistotu a začal si věřit. Na mapě pražského metra jsme společně začali nácvik orientace v pražském metru. Pro někoho je to jistě nepředstavitelné, ale určitě ne pro samotného Petra. Začal s námi spolupracovat na přípravě výletu do Prahy, sám vyhledal pro nás autobusové spojení a dali jsme mu tak roli našeho průvodce pražským metrem.

Náš klient si řekl, že poprvé zkusí, i když je na vozíku, přijet sám k nám autobusem. Dobře ví, že se dokáže postavit na nohy, když se něčeho hodně pevného může držet. A tak se za asistence řidiče autobusu vyšplhal k prvnímu sedadlu. Ano, položil si otázku: „Co dokážu?“, místo otázky „Co mi nejde?“ A to je na tom to nejdůležitější. Petr nás tak na základě věcí, které se naučil u nás na sociální rehabilitaci nakonec pražským metrem provedl, pracovníci pouze kontrolovali, jestli vše dělá správně a hlavně bezpečně. „Byl to nádherný výlet a budu mít zážitek do konce života“. Těmito slovy to nejlépe vystihl náš klient.

Od té doby již pravidelně cestuje autobusem samostatně, vyhledá si spoje, zařídí po telefonu u dispečera společnosti, která provozuje linku, aby počítali s vozíčkářem. A vzhledem k tomu, že si u nás našel také přítelkyni, může sám za ní jezdit a moc si toho váží. „Všem moc děkuji, že se mi tak věnujete“, uzavřel náš spokojený klient Petr své zážitkové vyprávění o tom, jak je dobré se v životě nevzdávat a přestat se bát cokoliv změnit.