Vozíčkáři mapovali Krkonoše

V létě 2015 jsme se v naší neziskové organizaci Život bez bariér, z.ú. rozhodli pro výlet spojený s mapováním bezbariérovosti do blízkých Krkonoš. Řádně jsme si prostudovali webové stránky našeho turistického cíle a poučeni informacemi jsme si vytvořili plán výletu.

V den D se nás vypravilo 5 osob (2 mechanické, 2 elektrické vozíky a 1 doprovod). Nasedli jsme do bezbariérové dodávky u našeho Centra bez bariér, zamávali jsme ostatním a vydali se směr Krkonoše.

I když jsme měli pečlivě vyhledané lokality, které můžeme s vozíkem navštívit, přesto byla realita odlišná.

Prvním bodem byla Špindlerova bouda, kde jsme chtěli posnídat. Na první pohled ****hotel vypadal opravdu bezbariérově, ale jen do té doby, než jsme přišli blíže a pokusili se dostat dovnitř. Do hotelu byl sice nájezd, ale vedl příliš prudký a kluzký, jelikož povrch byl z dlažby. Přesto jsme se za pomoci několik statných chlapů a různých zlepšováků nakonec do hotelu dostali. Výkon se rovnal nejméně výstupu na Sněžku a byl zpestřením pro všechny přítomné. Ve vstupní hale jsme chvilku čekali, než se uvolní místo v restauraci, kde právě snídali hoteloví hosté. Mezitím jsme zjistili, že v hotelu není dostupné žádné bezbariérové WC. Popravdě ani ochota personálu nebyla nijak zvlášť velká. Bod č. 1 v našem itineráři tedy neprošel.

                    

Po snídani, která byla výtečná, jsme vyrazili vstříc novým zážitkům. Cílem byl Labský důl. Cesta, která vedla kolem Labe, byla asfaltová a krásně sjízdná. Na elektrickém vozíku se dá zdolat celá cesta až do cíle bez problémů. Pro mechanický vozík je potřeba doprovod. Místy – především posledních 300 – 500 m – je velké stoupání. Většina míst, do kterých jsme se nedostali, by se dala jednoduše zpřístupnit malým nájezdem. Jedná se většinou o mostky nebo lávky. Po cestě jsme také potkali několik milých turistů, kteří nám bez problémů pomohli, když nám docházely síly. Rovněž paní v informačním středisku byla velmi vstřícná, a i když je infobouda vyvýšená, paní vše ochotně podala a ukázala.

      

Po krásné namáhavé procházce jsme se zastavili na oběd v restauraci Myslivna. Ta sice měla zcela bezbariérový vstup, bohužel zde opět chyběla bezbariérová toaleta. Jinak jsme byli velmi spokojeni s personálem a jeho ochotou.

Výlet jsme zakončili návštěvou restaurace Pivovarská bašta ve Vrchlabí. Trošku nám dal zabrat rozbitý chodník před restaurací. Přístup by se dal považovat za bezbariérový. Malou komplikací byl vyšší práh a velkou opět chybějící toaleta, ale to nás už po výletním dnu nepřekvapilo.

    

Budeme rádi, když budou postupně bariéry mizet i v takovýchto významných turistických cílech a budou dostupnější i lidem na vozíku. I přesto bychom výlet hodnotíme velmi kladně, protože nám počasí přálo, bariéry nahradili dobří lidé a my mohli vidět zase kus krásné české přírody.

Více fotografií naleznete zde.

Štítky: