DIVADLO, ZPĚV A TANEC NA HRANÍ BEZ HRANIC V NOVÉ PACE

Záříjové úterý jsme letos opět strávili na divadelním festivalu v Městském kulturním středisku. Ačkoliv festival pořádáme v Životě bez bariér již posedmé, letos byl program opravdu nabitý a a žánrově pestrý. Festival je už tradičním setkáním umělců všech věkových kategorií, se zdravotním postižením i bez, ze základních i středních škol a zařízení, poskytujících sociální služby. Festival není soutěžní přehlídkou a snad i proto na něm vždycky vládne přátelská atmosféra a diváci všechny vystupující bezvýhradně podporují a všechny umělecké výkony si užívají. Akce je realizována v rámci projektu Hraní bez hranic – Granie bez granic financovaného z programu Česko-polské fórum MZV ČR, jehož cílem je spolupráce a výměna zkušeností v oblasti sociálních služeb a dalších aktivit ve prospěch osob se zdravotním postižením v ČR a v Polsku. Partnerem projektu je Polský svaz nevidomých v Dzierzionowe.

A co jsme měli možnost letos vidět?

Zahájení festivalu se ujali „domácí“ – klienti sociálních služeb ŽBB, kteří celý rok poctivě zkoušeli a předvedli své bubenické umění pod vedením Ivany Novákové. Africké rytmy navodily uvolněnou atmosféru a rozhýbaly i diváky v hledišti. Následující taneční vystoupení přeneslo diváky o jedno roční období dopředu – žáci Základní školy speciální a Praktické školy Diakonie ČČE z Vrchlabí si vybrali píseň „Zima, zima, zima“ od Hany Zagorové.

Žáci Základní školy Brána z Nové Paky se představili s hudebně dramatickým vystoupením "Cvrček a mravenci". Diváci mohli ocenit kromě perfektní recitace také krásné kostýmy a živý houslový doprovod malých muzikantů.

Pásmo, složené z básní a písniček s podzimní tématikou, předvedli klienti Domova sociálních služeb Chotělice, kteří byli na festivalu poprvé a věříme, že ne naposledy.

Velice povedenou dramatizaci známé písně "Mimořádná linka Praha-Tokio" provedli žáci Základní školy speciální a Praktické školy z Jaroměře a aplaus diváků sklidili nejen za skvělé taneční číslo, ale také za krásné kostýmy, podobně jako klienti Šedého bytu z Barevných domků Hajnice, kteří tančili na známou píseň Děti ráje.

Už v minulém roce jsme měli možnost na festivalu přivítat dva sólové zpěváky z Domova služeb sociální péče Tereza u Semil. Letos si Jan Beyer a Petr Novotný pro diváky připravili písně Zrcadlo, Milujem se čím dál víc a Kůň bílý. Diváci jejich výkony ocenili dlouhým potleskem a oba interpreti mají náš obdiv za krásný zpěv a odvahu k sólovému vystoupení.

Dalšími nováčkem festivalu byli studenti Obchodní akademie Janské Lázně, na níž studují žáci s tělesným a kombinovaným postižením. Můžeme bez nadsázky říci, že pokud studují stejně dobře, jako hrají a zpívají, vyrůstají v Janských Lázní premianti školy. Vystoupeními s názvem Tři čuníci a Hodina zpěvu rozezpívali a roztleskali celé hlediště Městského kulturního střediska a byli skutečnou ozdobou akce.

Stejný úspěch měla i divadelní variace oblíbeného dětského filmu Ať žijí duchové! žáků Masarykova základní školy se Staré Paky, která se od originálu filmu lišila snad jen jmény účinkujících.

Festival tradičně zakončilo vystoupení polských partnerů z Polského svazu nevidomých z Dzierzionowa, kteří publikum seznámili s polskými lidovými písněmi.

Pro diváky a účinkující byly také připraveny výtvarné dílny a bubenický workshop, samozřejmostí bylo občerstvení, s jehož přípravou pomáhali i klienti našich sociálních služeb.

Děkujeme studentům/dobrovolníkům z Střední školy gastronomie a služeb z Nové Paky, kteří se vzorně a profesionálně postarali o servis při obědě, zvukaři Janu Horáčkovi za zvuk a světla během festivalu, firmě Militký – společenské služby, s.r.o. za zajištění obědů a hlavně Městskému kulturnímu středisku, především paní ředitelce Martincové a p. Černé za poskytnutí prostor, propagaci a pomoc při organizačním zajištění akce.

Realizaci festivalu finančně podpořily Královéhradecký kraj a Ministerstvo zahraničních věcí ČR z programu Česko-polské fórum.

Sponzory akce byla Coca-Cola,a.s., Fontea a.s., Adler Czech, a.s., Lukáš Kroc – Vše na badminton.