Příběhy klientů - Začněte po mozkové příhodě znovu, pomůže Vám sociální rehabilitace

Pan Vladimír, 53 let, měl až do nedávné doby stálé zaměstnání a svůj volný čas věnoval především své rodině. Před necelým rokem prodělal mozkovou mrtvici, v jejímž důsledku ochrnul na polovinu těla. Poměrně dlouhou dobu strávil v rehabilitačním ústavu, kde absolvoval různé druhy terapie. Díky ní se jeho stav zlepšil, takže se po propuštění mohl vrátit domů. Jeho pohybové schopnosti však zůstaly omezené; pohyboval se o holi, nemohl otáčet hlavou a v důsledku ochrnutého svalstva v obličeji měl pokleslý koutek, což vedlo k problémům s výslovností a také k tomu, že mu z úst občas vytékaly sliny. Také jeho paměť a schopnost soustředit se se v důsledku nemoci zhoršily.

Pokud se pan Vladimír zdržoval doma, neměl problém se o sebe postarat, byl schopen se obléci, připravit si jednodušší pokrm a najíst se, zvládl osobní hygienu i jednodušší domácí práce. V kruhu své rodiny se cítil bezpečně. Bál se však vyjít ven, protože se styděl za své postižení, za svoji „nemohoucnost“. Obával se reakcí okolí; jak přehnané pomoci a soucitu, tak posměchu. Tato obava vedla k tomu, že pan Vladimír kromě své rodiny přerušil veškeré sociální kontakty. Přestal se stýkat s přáteli, kromě návštěv lékaře nechodil ven, k vyřizování záležitostí na úřadech zplnomocnil svoji manželku. Nebyl schopen radovat se z žádné činnosti a ztrácel zájem o dění kolem sebe.

Při vyřizování invalidního důchodu byla rodina pana Vladimíra upozorněna na možnost využít bezplatnou službu sociální rehabilitace, která pomáhá lidem z různých důvodů ohrožených sociálním vyloučením. Pan Vladimír se s podporou rodiny rozhodl vyzkoušet sociální rehabilitaci u organizace, která pomáhá dostat se zpět do života lidem bojujícím se zdravotním postižením či chronickým onemocněním.

Nejdříve jenom na pár hodin týdně, postupem času se však pan Vladimír zapojoval do činností sociální rehabilitace téměř každý všední den. Služba mu umožnila navázat kontakt s menší skupinkou lidí, kteří sami „bojují“ s různými druhy zdravotního omezení a nejsou tudíž zatíženi předsudky vůči ostatním. Ve společnosti těchto lidí se pan Vladimír cítil bezpečně, neboť jeho zdravotní omezení na sebe nestrhávalo pozornost a mohl se zde spolu s ostatními radovat i z drobných pokroků a úspěchů. Pracovnice v přímé péči a sociální pracovnice nejdříve spolu s panem Vladimírem zjistili, jaké schopnosti a dovednosti chce a je schopen dále rozvíjet a poté vypracovali plán toho, kam by měla jeho rehabilitace směřovat. Pan Vladimír se zapojil do činností, které klienty učí pečovat o domácnost a zahradu, i do činností, které jsou zaměřeny na rozvoj motorických a dalších schopností. Dostal možnost vrátit se ke své oblíbené činnosti; fotografování, a na počítačovém kurzu, který je součástí služby, se naučil digitální fotografie upravovat a sdílet s ostatními. Nakonec začal v organizaci pomáhat jako fotograf. Postupně získával potřebné sebevědomí a vydal se v doprovodu pracovnic služby na úřady, do banky i na nákup, aby zde za jejich asistence vyzkoušel, zdali je schopen vyřídit si své záležitosti.

Pan Vladimír získal díky službě sociální rehabilitace nové zázemí, místo, kde mu všichni pomáhají, ale kde nedělají věci za něj a kde ho po malých krůčcích doprovází na cestě zpět do života.

Život bez bariér,o.s. Nová Paka

Celý článek z Jičínského deníku si můžete také přečíst zde.